2.část příběhu

24. září 2006 v 9:38 | Martina
2. část
A popravdě řečeno se už nemohla dočkat. Nenáviděla vysedávání doma u televize. Právě teď se znovu podívala na hodinky. Ralf se měl vrátit ze služby asi za půl hodiny. Už se nemohla dočkat. Tolik po něm toužila. Chtěla ho cítit uvnitř sebe. Jeho polibky po celém svém těle. Jeho vůni, kterou tak ráda vdechovala…
"Nešil, Gabrielo…" Zamumlala, když ucítila, jak se jí po těle při té představě rozlévá teplo. Pak se zamyslela, "možná bych mu měla říct pravdu…"

V práci ji čekalo bouřlivé přivítání. Byli tam všichni. Kupodivu měl tým A docela klid, takže nebyli utahaní a připravili Gabriele pěknou oslavu na přivítanou. Jenže jak bývalo v téhle práci zvykem, jen, co oslava započala, ozval se nepříjemně známý zvuk a tým B v čele se svou doktorkou vyrazil do akce.
"Tady Medicopter 117, centrálo prosím o navigaci ke zraněnému…" Řekla Biggi do vysílačky, jakmile za sebou zabouchla dveře od helikoptéry, vzápětí jasně uslyšela, jak se zabouchly i zadní dveře, během chvilky se vedle ní objevil Ralf. Kývl na ni a Biggi zvedla helikoptéru ladně do vzduchu. Podle navigací byl jejich cíl několik desítek kilometrů od nich vprostřed lesa.
Na místo dorazili téměř na poslední chvíli. Všechny tři zarazil pohled na "místo". Byl to malý palouk obklopený vysokými stromy. Uprostřed ležel těžce krvácející muž a vedle něj seděla žena a s rukama přitisknutýma na jeho rány. Všude bylo spousta krve. Spousta známek po boji…
Gabriela v rychlosti sebrala svůj kufr a doslova z helikoptéry vylétla. U zraněného padla na kolena a začala štrachat vše potřebné, během pár vteřin se jí u boku objevil Ralf s Biggi a přiložili ruce k dílu.
"Biggy, rychle!" Vyzvala ji Gabriela, jakmile měla krvácení pod kontrolou. "Musíme ho okamžitě dostat do nemocnice!" Biggi přikývla a rozeběhla se k helikoptéře. Naskočila do ní a spustila motor. Ralf mezitím přinesl nosítka, na které teď s Gabrielou raněného muže nakládali. Vzápětí oba vyskočili na nohy a rozeběhli se k helikoptéře. Během pár sekund byli pryč. Žena za nimi hleděla se zvláštním výrazem ve tváři. Pak z křoví vyšel nějaký muž.
"Jakou mu dáváš šanci?" Zeptal se ženy a podal jí kapesník, aby si mohla osušit a otřít ruce od krve.
"Po tom, co jsem mu píchla tu dávku morfia moc velkou ne." Pokrčila rameny, "ale i tak bychom si měli zajistit, že pokud někomu z nich něco řekne, mělo by to zůstat už jen v jejich uších…" Významně na něj pohlédla.
"Postarám se o ně, o to se bát nemusíš."
"Bojím," sarkasticky odvětila, "viděla jsem, jak si se zbavil jeho. Koukej to tentokrát nezvorat."
Gabriela se neklidně podívala na zorničky bezvědomého muže. Tohle se jí zdálo divné, po té dávce, kterou mu před chvílí píchla by se vzbudil i mrtvý. Podvědomě její vědomí slyšelo, jak Biggi odpovídá nějaká nemocnice, že je přijme. Znovu se neklidně rozhlédla. Ralf právě upevňoval tlakový obvaz na krvácející rány. To přece není možné, její mysl pracovala na plné obrátky, v tomhle se nalézá jedině člověk, který přebral… Ale, přece… Kdo…? Gabriela rychle zareagovala a natáhla se pro brašnu, vytáhla velmi silné léky, působící alespoň částečně proti morfiu. Netrvalo dlouho a jejich zraněný se začal probírat.
"Biggy?!" Zakřičela. Ta se ani nemusela otáčet. Rozpoznala v Gabrielině hlase naléhavost. Proto ještě "sešlápla plyn". Gabriela se ho mezitím snažila udržet dál na živu. Doufala, že nemá žádné problémy se srdcem, protože to by jeho šance na přežití klesly o dalších spoustu procent.
Zničehonic se stalo něco, co předpokládala, ač to nechtěla. Zraněný muž se roztřásl jako někdo, kdo má zimnici. Ralf nechápavě začal dělat vše pro to, aby ho uklidnil. Gabriela se vztekle natáhla pro dávku adrenalinu. Pak si všimla, že se mužovy rty pohybují. Sklonila se k němu, aby mu rozuměla.
"M-mají…mou ženu…" Zachraptěl a na monitoru na ně zasvítila jasně tenká čára. Gabriela údivem pootevřela rty a rychle se pokoušela ještě muže vzkřísit, věděla však, že je to nemožné. Ne po dávce morfia, kterou mu někdo píchl.
"Gabi?!" Zakřičela zpředu Biggy. Neodvažovala se otočit, musela se plně soustředit na cestu.
"Je mrtvý, Biggy. Někdo mu píchl smrtelnou dávku morfia." Smutně odpověděla. Ralf na ni hodil překvapený pohled. Pokrčila rameny a jemně muži zatlačila oči.
Slastně zavřela oči a užívala si příval teplé vody, který na ni po kapkách padal. Rychle ze sebe smyla krev, která jí ulpěla na rukou a celá se pořádně umyla. Stále se jí v mysli přehrávala ona slova: "mají mou ženu." Povzdechla si. Věděla, že tohle musí oznámit policii, jenže se z nějakého důvodu bála. Měla to ohlásit hned jak to zjistila…Pak ji ale napadlo, že Biggy s Ralfem to už nejspíš Ebelsiederovi řekli. Popravdě v to doufala. Nakonec zklamaně, že už je studená voda, vypnula sprchu a vylezla. Překvapeně vykřikla, když před sebou spatřila Ralfa.
"Bože, co tu děláš?!" Naštvaně se ho zeptala.
"Nemusíš se bát," zamumlal. Biggi už je pryč a ostatní měli výjezd. "Nahlásili jsme to, co si řekla, to je ti doufám jasné… Gabrielo, co se to děje?!"
"Nevím," Zamyšleně se zahalila do ručníku a nepřítomně podívala na hodiny. Byla ve sprše přes hodinu. "Těsně před tím, než zemřel, mi řekl: "mají moji ženu." Ralfe… Tady se děje něco hodně zlého…" Zavrtěla hlavou.
"Měla bys to říct policii, budou tu za pár minut…"
"Řeknu," přikývla a nechala si ručník sklouznout podél boků. Přes vážnost situace si byla vědoma toho, že před chvilkou stála úplně nahá přes Ralfem a to nezůstalo bez následků. Její tělo si jasně žádala své. Upřela na něj doširoka rozevřené oči. "Doufám, že za hodně minut…" Smyslně řekla a když jí Ralf zatlačil zpátky do sprchy, nadšeně se usmála.
Když pak večer odpočívali u televize, vzpomínala na ten výslech. Vůbec jí nebyly příjemné otázky, které jí policisté kladli. Div ji neobvinili, že ho vlastně zabila ona. Byla si jistá, že nebýt Ralfa, který se jí několikrát zastal, tak by se tam zhroutila. Skrytě se zadívala na jeho tvář. Tak strašně moc ho milovala a stejně tak mu to nedokázala říct. Až příliš mnoho mužů prošlo jejím životem a zanechalo příliš mnoho bolestných zkušeností. S každou další se bála víc a víc odhalit své city.
Že mu usnula na rameni si uvědomila ve chvíli, kdy se ji něžně políbil. Zavrtěla se a ovinula mu ruce kolem krku. Pochopil náznak, zvedl jí a odnesl do postele.
"Někdo vás tu hledal, Gabi," místo pozdravu jí Thomas řekl, jakmile se objevila ve
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama